Křídla
Hlasité vábení dálek mi začalo našeptávat. Kudy kam? Nečekala jsem, že jednou to zase bude komplikované, jako v této době prazvláštní. Už mám v šuplíku pár nápadů, které jsem tam zanechala na „lepší časy“ a rozhodla se. Tentokrát s parťačkou z tajči. Stáčím své plány na sever, přitom si broukám píseň severní vítr je krutý……a na místě měním názor, na severní vítr je silný a zároveň obě cítíme, jak od prvního okamžiku z nás smetá všechny balasty. Naše cesta, věřte, nebyla dlouhá, tři plné dny a dva na cestu vlakem, vydaly však pocitově na celé tři týdny. Opravdu je to možné. Čas se nám proměnil v něco, co neexistuje, je tu jen východ a západ slunce. A ty jsme vychutnávaly plnými doušky. Ano, v Gdaňsku dokonce i na pobřeží se skleničkou chutného červeného vína.
Pohodlná jízda vlakem nás provázela slunečným dnem s pauzou v Katowicích, kdy jsme se hodinu protáhly před dalším vlakovým spojem a zároveň objevily kavárničku i s vegetariánskými, nesmírně chutnými pokrmy, tak jsme si ji zapsaly do paměti na zpáteční cestu. Co je pro mě na cestách důležité, sdílela i Monča, kamarádka a skutečná kavárenská povalečka. Nakonec jsem měla pocit, že jsme pro tuto cestu jako stvořené a naprosto naladěné, v pravý čas na pravém místě s pravým člověkem. Proto ta úžasná atmosféra a plynutí, které vás pohltí tak, jako když bez zábran přecházíte plynule z jedné jógové pozice do druhé. A toto pokládám za štěstí.
Určitě máte rádi pohádky. A Gdaňsk je pohádkové město, otevíráme dveře představě, která sálá z kouzelných krámků a domků, ve kterých se odehrávají příběhy podbarvené mořskou atmosférou a zároveň nasáté teplem zářících lamp a světel, které z každého nádherného okna vyzařují. (Kdo máte okna v oblibě, tady si přijdete na své – tvary, barvy opravdu přitahují pohádkové příběhy). Jak ráda objevuji! Zvuky piana či kytary z různých koutů doléhají až k nám, přívětiví a usměvaví lidé přenáší pocit spokojenosti i na nás, žádné davy. Odrážející ohromné svítící ruské kolo na pobřeží řeky vzbuzuje respekt a září jako drahokam. Ty jsou tady k mání dosyta v podobě jantaru. Podléháme a s radostí si nákup užíváme. Vkus máme naprosto stejný. O výhodách cestování ve dvou se ještě zmíním níže.
Na cestách se vše jaksi projasňuje, spontánně vás napadají různé souvislosti. Jsme ubytovaní v hotelu v centru města. Moderní styl a historie se tu velmi citlivě kloubí. A pokoj máme až v sedmém patře. Trochu unaveni po cestě i zážitcích volíme výtah – moderní, prosklený s výhledem do ulic. Když se náhle přibližně u třetího patra zastaví, a nic, ticho. Zkoušíme zmáčknout naše sedmé patro, stále nic. Nakonec jsme se shodly, že ani jedna z nás tento prostředek příliš nemusí, no a to zaseknutí bylo jen potvrzením. Asi nás někdo přivolal, dveře se otevírají a po zbytek pobytu raději volíme schodiště. Vděčím Monice, že je takový kliďas.
Na druhý den brouzdáme opět, teď už za denního světla, ulicemi. Jak rozdílný nádech vnáší proti toulkám za svitu měsíce, do našeho vnímání. Jantarová ulička ožívá, kavárničky vábí na ranní kafíčko a ochutnávku místních specialit. V jedné z nich se cítíme jako „u maminky“. Milá starší paní nás zaplaví svou nesmírnou ochotou a trpělivostí, když váháme, kterou z těch dobrot vybrat. Takto začínáme každý společný den na naší cestě.
Na Helskou kosu jedeme opět vlakem. Helská kosa měří na délku 35 km a její nejužší místo je 150 m široké. Skutečně tímto uzoučkým pásem, jehož podklad tvoří písek, projíždí vlak. Trasa je tak nádherně přímá a lemovaná borovicovým lesem, že si Monča vybavuje pasáž z Harryho Pottera. Vystupujeme na malém nádražíčku v Juratě. A vítá nás svatební pár, který je příznačně fotografován na kolejích, tak jim přejeme šťastnou cestu a já posílám vnitřní poštou polibek Dušanovi, protože za dva dny máme výročí svatby. A kdo nás neznáte, tak s Dušanem máme velmi krásný vztah a své výročí plánujeme slavit v jiný termín, jelikož teď pro něj nebyla příhodná chvíle. Dušan napírá svou energii na stavební práce na domečku, aby byly do chladných dnů hotové. No, a je vždy rád, když má na to klid a ví, že mě se daří dobře. Netuším, kolik svatebčanů se tu takto naskytne, ale byla to hezká synchronicita. Je konec sezóny a to přináší liduprázdné penziony, apartmány a rozlehlé pláže. Odhazujeme v komfortním apartmánu zavazadla a doslova se řítíme na pláž, která je minutu odtud. Když si stoupnete zády k moři, tak téměř dohlédnete skrz pevninu na druhý břeh, ke kterému se přichází krásnou romantickou alejí a tu prodlužuje velmi dlouhé molo do moře. Co vám budu povídat, tedy popisovat. Obě dvě jsme téměř strnuly úžasem nad rozlehlou pláží s velmi jemným bílým pískem, lemovanou písečnými malými dunami. Vlnky na moři se převalovaly jako ozdobné krajky a hukot, který odtud vycházel, vyzýval k respektu a malosti nás, kteří na to občas zapomínáme. Zažily jsme úchvatný večer. Nekonečný prostor moře, ale i široká pláž, která se táhla tam, kde oči nedohlédnou, nám poskytly křídla. Čistý vzduch jsme hltaly plnými doušky. Po koupeli v moři, se svěžím pocitem, jsme šly k molu. Na této straně směrem k pevnině zapadalo slunce. A poté jsme jen přešly rovnou čarou po pěti minutách na druhou stranu k otevřenému Baltskému moři a těsně nad hladinou se houpal měsíc, jako by mu vlnky zpívaly ukolébavku, byl nádherný, obrovský a sytě oranžový. Hvězdy zářily a my věděly, že tady slova končí. Pocit vděku a pokory zaplavil naše srdce. Zůstal jen úžas, který přináší úplnou přítomnost, kde se vše ztrácí a zároveň potkává.
Měla jsem to štěstí, že Monča je naprosto otužilý a koupací typ, takže na mě přirozeně přenesla své nadšení, že mi nezbývalo, než do těchto chladnějších vod také vstoupit. Plavat nebylo možné kvůli vlnám, ale čachtat se v tom nekonečném prostoru jsme opravdu byly schopné, a věřte, že jsme výskaly, jásaly, skákaly a dováděly. Má to prostě jiný náboj než vyhřáté jižní moře.
Opravdu jsme měly pocit, že každý den se natahoval jako žvýkačka, byl nekonečně dlouhý a výlety po pláži, na jejíž konec nelze dohlédnout, byly o svobodě, prostoru, úctě k přírodě, o křídlech racků, a ti je přenášeli na nás. Bosýma nohama jsme se bořily do měkkého písku a žasly, co nám tu příroda nachystala. Hodiny jsme tak šly za větru a hukotu moře. Občas jsme vklouzly do lesíka, převážně borovicového, který poskytl oázu, a my se na chvíli vzdálily větru. Vůně lesa a moře tu roztančily omamný tanec.
Jsem blázen do kamínků, a na této pláži v písku jsem měla klid, vždy mě totálně pohltí a já se v nich brodím a nevím, který je hezčí. Až na jedno místečko. Chvíli předtím jsem si nasoukala odhozenou plastovou láhev do batohu, a že by záhy odměna? Ležérně roztroušené kamínky a já se v nich topila úžasem. Tak jsem jen utrousila, že se třeba pláž odměnila, když tu celou dobu nic a najednou takový kousíček vyplavených barevných nádherně oblých kamínků. A Monča jen podotkla: „jenom jestli to je skutečně za odměnu“? Ví, jak velký problém mám s rozhodností, který si naložit do batohu jako vzpomínku. A že se pobavila.
Ještě jsem se nezmínila, že jsme obě antitechnicky založené, tedy co se týká zejména mobilů apod. Opravdu pohledat. Vždy nám poskytují technické zázemí manželé, tady to tak nebylo možné, takže jsme se občas opravdu pobavily, budíka na ranní odjezd jsme pro jistotu zkusily zapnout s asistencí Mončiné dcerky, obě. A je to opět osvobozující vědět, že ne všichni v tom chodí jako ve svých botech. A některé kroky jsme prostě musely úplně vzdát.
Z Juraty je možné dojít až na samý konec Helské kosy, tímto směrem jsme se ubíraly jeden den a opačným směrem do Jastranii druhý den. Tady jsme objevily spoustu krásných kašubských suvenýrů. Tato oblast se totiž vztahuje k západoslovanské etnické skupině Kašubů. Ornamenty připomínají námětem dekory z Jižní Moravy na národních krojích, ubrusech, ponožkách, propiskách, svíčkách, hrnečkách, prostě zdobí spoustu užitečných i méně užitečných předmětů. V takových chvílích je dobré mít dobrou kamarádku, která poradí s nákupem a hlavně i usměrní. Mají tu skvělé sledě. V jedné rybárně, to vypadalo jako ve sledí cukrárně, jak výstižně Monika vitrínky popsala. V Helu je Fokárium, kde se starají o zraněné tuleně, právě jich tu pobývalo pět a nešlo neminout toto blahodárné místo. Jejich ladné zkruty ve vodě jsou prostě nenapodobitelné.
A pokud jste adrenalinový typ, tak v této oblasti najdete ráj pro kiteboarding. Docela nás překvapilo, že bychom do toho i příště šly. Je tu nabídka kurzů, půjčovna veškerého vybavení. Nenahraditelná atmosféra těchto nadšenců se z moře přelévá na přihlížející, kterým nezbývá než v tichu, respektu a obdivu se nechat aspoň na dálku také ve větru unášet na křídlech padáku a vlnách moře.
Jsem ráda, že jsme se nechaly zavát až na tento neskutečně atraktivní kout polské země.
Mnozí víte, že ráda cestuji i sama. Každá volba má své přednosti i protiklady, tentokrát to sedlo jako poklička na hrnec. A závěrem pár mých postřehů výhod cestování s prima parťačkou, a určitě jsem neuvedla všechny.
- Rouška sehrála tentokrát pozitivní roli. Začala jsem ji, jak se tak děje u mě velmi často, hledat, seděly jsme ve vlaku. A přitom jsem zjistila, že v kabelce nemám peněženku. Takže ani rouška, ani peněženka, ta peněženka by mě mrzela víc Monča se stoickým klidem začala mou kabelku prohledávat, vida v mých očích úděs. Po pátrací akci v mé kabelce prohodila, ať se kouknu na zem a hluboko pod sedadlem si tam peněženka i s rouškou lebedily. Úleva. Podobné se přihodilo, ale s mobilem zase Monče v ulicích Gdaňsku, opět vše dobře dopadlo. Ten druhý vás prostě podrží.
- Můžete od druhého ochutnávat jeho jídlo, dělit se na půl, dojídat.
- Když jste ve sprše a zapomenete, že se může hodit ručník, který jste nechaly v jiné místnosti, stačí jen zvolat a s ochotou je vám přinesen.
- Mimosezónní období má výhody, že je vše vylidněné, a když se chcete projít za tmy a máte pocit že v křoví se může ukrývat řekněme ježek, je dobré sdílet tuto procházku ve dvou.
- Jásot z krás okolí je dvojnásobný.
- Připít si sama se sebou je možné, ale ten lahodný cinkající dotek skleniček už jen krkolomně lze napodobit.
- Jedna druhou dokáže vyburcovat k mnoha výkonům, třeba koupeli při východu slunce v Baltu nebo zdolání víc jak 400 schodů na věži místní katedrály, což je pro člověka se závratěmi něco nepředstavitelného, obojí ve výsledku stálo za to.
- Fotografii sama sebe už lze také vytvořit, ale není nad to se usmívat na svou kamarádku.
- Když si pořizujete náušnice, obzvláště u nerozhodných kupujících, je praktické mít po ruce někoho, kdo poradí a navíc si nákup obě vychutnáte.
- A to, co se nedá sdělit, je mezi řádky, však asi tušíte….
Přeji vám odvahu, nadšení a pevné vykročení ke splnění svých přání. Já si toto přání odkládala pěkně dlouho, ale jsem ráda, že jsem ho nakonec naplnila.
S láskou
Janka
