Skoč do vody a plav
Yoga retreat v Rakousku
Nezapírám, že mě nelákají výzvy. Začalo to už kdysi dávno lezením po skalách. Nevím, co bylo silnější, jestli ta výzva nebo samotný akt. Stejně tak se to událo i teď. Zrodila se výzva. Jednoho večera jsem se prostě proklikala nijak nezáměrně na stránku, která nabízí nekonečno možností v podání yoga retreatů. Tušili jste, že i v Africe můžete prožít své jógové dobrodružství třeba na poušti? Manžel jen trne, abych této stránce zcela nepodlehla. Je to už stejné jako když vejdu do obchodu a výběr čokolád je tak obrovský a má nesmírně mnoho příchutí, že se v tomto sladkém opojení zcela ztrácím. V každém případě se do čokolády občas ráda zakousnu. A stejně tak se ráda nechám svést dálkou okořeněnou vůní jógy. Pět volných dnů jsem tak bez velkého váhání nasměrovala na jih, avšak vůbec ne daleko. Přitáhla mě nabídka spojení hikingu a yogy, horský alpský vzduch, prostor a lákavá atmosféra obrázků z horské chaty Hubird, která se nachází ve výšce 1600 m n.m. Prostě takový nejlahodnější a nejčerstvější dortík s oblíbenou chutí, kterému nelze odolat. Ovšem není zadarmo. Co se mě snažilo odradit, byla jazyková bariéra, jelikož má angličtina se plynulosti moc nepodobá. Nakonec jsem však zjistila, že to byl velmi dobrý předmět na cestě sama k sobě.
Po příjemné a komfortní cestě vlakem mě čekala před nádražím již posádka auta s nápisem Blue bird – nepřehlédnutelné terénní auto jsem nemusela dlouho hledat. Mladá usměvavá řidička – majitelka a provozovatelka chaty Chrissi s lektorkou jógy Anne z Francie a Monika z Hamburku byly na dalších 45 minut jízdy serpentinami mými společnicemi. A tady už začínala má „škola“ jazykových dovedností a společenského se sbližování. To pokračovalo během dalších čtyř dnů. Ukázalo se, že kolektiv tvoří pouze účastníci z Německa, lektorka jógy žije sice ve Francii, ale pochází také z Německa. V nabídce na tuto akci byla daná angličtina, ve které také probíhaly báječné inspirativní a užitečné (zejména po hikingu) lekce jógy. Ovšem zbytek komunikace – nelze se divit, probíhal v němčině. Kdo a odkud se na tuto akci přihlásí předem prostě dané nebylo. Němčinu jsem se skutečně kdysi s chutí učila na střední škole, protože mě bavila. Díky přísné učitelce ze mě vyklouzla spousta slovíček, ale pro plynulé přátelské pobavení to nebylo. Skoro jsem se zpočátku „potila“ více než na okouzlujícím desetihodinovém treku. Rozdíl proti pobytu s jógou v Čechách byl tedy zřetelný. Odkrýval však mnohé.
Učil mě se uvolnit. Zpočátku to drhlo, ale zjistila jsem, že i tady je práce s tělem velmi užitečná. Jakmile jsem díky milé lektorce jógy vklouzla do jógových pozic, cítila jsem se opět přirozeně a ve svém „živlu“, společný zájem a téma otevírají dveře. Její vlídný hlas nás do různých pozic velmi důkladně naváděl po celou dobu lekce. K tomu dopomohly i překrásné treky s velmi empatickým průvodcem, který trpělivě vše překládal do angličtiny speciálně pro mě. Mohla jsem se tedy cítit velmi výjimečně, ale věřte, že raději bych jazykově splynula s ostatními. Florián vedl trek ve skupině velmi zkušeně, svačinku nám zpříjemnil neodolatelnými rozmarýnovými sušenkami, které připravila jeho žena. Příjemně unavené tělo způsobilo krásné uvolnění, které podtrhla noční koupel pod širým nebem ve čtyřicetistupňové vodě – speciální dřevěné vaně – ve které jsme již volně diskutovaly po vynikající večeři na různá témata.
A kde se tedy bere ta cesta sama k sobě? Přirozeně jsme určeni k vzájemné komunikaci, což je velmi přínosné a důležité pro život. V dopravním prostředku, při lekcích jógy, s přáteli, na ulici, všude ke mně doléhají slova, jejich významu tady v Česku rozumím. Ocitla jsem se v cizí zemi s cizí řečí. V dopravních prostředcích, při jídle, v prostorách chaty a na treku ke mně doléhají slova. Nerozumím významu, jen mě minou a mé nitro nepřemítá co se odehrává prostřednictvím slov, jen se mě lehce dotkne jejich zvuk, jako pírko. Uvnitř je vše nedotčeno jejich příběhem, touhou, naladěním, postojem, hodnocením….že by tato situace měla i své výhody?
Jsem zpět. Slova zvenčí přichází. V tramvaji, na přechodu,… vnímám jejich zvuk, jejich význam ke mně doléhá. Mám dvě možnosti. Dát se svést jejich příběhem nebo je jen tak nechat proplout kolem a zůstat tam, kde se rodí něco velkého, čemu lze říct prázdnota. Zní to prázdně, ale je v tom velikost. Tisíce paprsků rozhovorů; vzpomínám na prázdnotu, kterou neznalost řeči přirozeně zajistila, slova jen proudila, přicházela a odcházela.
Rozpustit v sobě dravost ega, které hned, když slůvko dosedne, chce hodnotit a škatulkovat jako třeba „to byl ale darebák“. A tak si mohu brát za příklad svou situaci na poli jazykovém v Rakousku a nechat být ty střípky rozhovorů bez častých vnitřních komentářů.
Známé rčení „važ slova“ je škola na celý život. Slova dokážou darovat radost, obohacení, sdílení, zkušenost, pomoc, směr, útěchu, porozumění, soucit, klid. A jestliže „dojdou“ i tento okamžik má svůj vzácný nádech. Tiché chvíle ve společné meditaci slova nepotřebují.
Během těchto dnů jsem vyslechla krásné příběhy provozovatelů chaty a horského průvodce, kteří dokázali jít za svým snem. Nadchly mě velice svým opravdovým odhodláním, odvahou, pílí a vytrvalostí. „Když něco chceš, celý vesmír se spojí, aby ti pomohl“, vzpomínám na slova z knihy Alchymista od Coellha, která se mi vybavila, když mi vyprávěli kousek ze své životní cesty a před mýma očima i ušima je naplňovaly.
Majitelé chaty jsou dva mladí sympatičtí lidé, kteří pochází z Německa. Milují hory, sportovní aktivity v nich a žití v přírodě. Strávili několik let ve Francii, také v Portugalsku, a v karavanu, kde přespávali, snili o tom, že budou mít svůj hostel, který bude oázou pro milovníky hor. Svůj sen zrealizovali a vybudovali tři hostely, z nichž jeden je Hubird. Své návštěvníky vítá velmi srdečnou a přátelskou atmosférou, také voňavou kuchyní, ve které Waldemar – partner Chrissi, kouzlí výtečné pokrmy od pečeného chleba po lahodné pokrmy italské či indické kuchyně. Chrissi poskytuje organizační servis a oba rozdávají své úsměvy tak přirozeně, jako by se vše odehrávalo jen samo o sobě a práce byla jen doplňkem toho, co je podstatné, vlídné prostředí poskytující odpočinek, porozumění mezi lidmi a příležitost vnímat krásu přírody za každého počasí.
Florián je horský průvodce, rovněž pochází z Německa. Rozhodl se opustit svou stabilní a dlouholetou práci a přestěhoval se do Rakouska. Po nějakou dobu vedl hostel v Bad Gasteinu a poté jej okolnosti přivedly do Innsbrucku, kde absolvoval kurz horského průvodce a jeho žena si po delší době našla místo ve školce. Zcela změnili svůj životní styl. Příběhy zní krátce, ale je za nimi hora trpělivé práce a odvahy pustit se jistot a zaběhnutých stereotypů. Žijí naplněný život, který současně rozdává radost i druhým.
Před cestou jsem se sama sebe ptala, „zvládnu cizí prostředí s jazykovou bariérou na stejném místě po dobu pěti dnů?“ Poutní cesty se v tomto liší. Když chci, jdu sama, lidé se stále mění, tady tomu bylo jinak. Vznikl prostor naslouchat, uvědomit si, kolik možná nedůležitého slovy vyjadřujeme a naopak důležitého se toho beze slov děje. Stačila přátelská atmosféra, která byla velmi uvolňující a pocit nějak „působit“ a něco „zvládnout“ se ztratil. Uvnitř byl klid a možnost zase prožívat něco trochu jinak než obvykle, a právě to mě na cestách baví a učí „plavat“.
Janka
