Bylo nás pět
aneb jaký byl náš jóga trek
Vlastně mě tento počet inspiroval ke krátkému ohlédnutí se za putováním s jógou v krásném babím létě. Při stoupání do kopce mi vytanul humoristický román Karla Poláčka s totožným názvem a zároveň inspirace a chuť psát. Měla jsem jen název, žádnou dramatickou scénku, žádné vyvrcholení a závěrečné moudro, ale náhle jsem si uvědomila, že i atmosféra harmonie je nevšední a vzácná. A o tom budu psát.
Tak tedy bylo nás pět. Pátá dobíhala na ranní vlak a my už zvažovaly (tvrdé „y“ stvrzuje, že šlo o čistě dámskou výpravu), jestli nebudeme jen čtyři. Jógamatky čouhající zpoza batohů dávaly najevo, že turistickou výpravu zakončíme jógovou lekcí a stejně tak i druhý den zahájíme. Když takovéto víkendy vymýšlím, procházím si varianty tras, možnosti ubytování, kde se dá cvičit a také to, co budeme cvičit, projdu si tento víkend v představě několikrát před uskutečněním. Všichni víme, že je to marný pokus si předem vše naplánovat tak, aby to i stejně proběhlo. A v tom je poezie a krása přítomnosti.
Jak to tedy celé proběhlo? Všechny účastnice jsem znala jen já, navzájem se některé poznaly až během našeho putování a vězte, že je štěstím pozorovat, jaká harmonie, tolerance a přijetí nastává okamžitě, když to takříkajíc sedne. Jednotně jsme vždy vše odsouhlasily. Tak například při příjezdu do Rožnova pod Radhoštěm návštěvu venkovních prostor vyhlášené kavárny, ve které je snídaně opravdu skvostným zážitkem a velmi příjemným startem. Na svých výpravách, přiznávám, gurmánské chvíle nepostrádám. A toto zahájení se nám velmi hodilo, protože sáhodlouhý kopec k dřevěnému kostelu Svatého Cyrila a Metoděje na hřebenu nenechal na našem horním svršku téměř nit suchou. Slunce nás však pohánělo a také, však to znáte, těch témat, která se dají v takové babské společnosti probrat, že dovolí zapomenout i na chvíle nepohodlí. Brebentění bylo už tak živé, že jsem navrhla jedno krásné cvičení – mlčeníJ k dalšímu turistickému rozcestníku. Opět nastala shoda a netušíc, jak dlouho takto půjdeme, pokračovaly jsme v objetí stromů a vůně lesa v tichu, které rušily jen naše myšlenky, či pocity. Za chvíli se však i ty v mém nitru vytrácely, jakoby je stékající pot rozpouštěl, až zůstala jen symfonie dechu.
A jaké bylo pro mě překvapení, když jsme stanuly na hřebenu a kostelík byl otevřený. Kolikrát jsem tu prošla a pokaždé byly zavřené dveře, ani skrze klíčovou dírku nebylo možné nahlédnout dovnitř. Až tentokrát poprvé. To jsou ty dary okamžiku tady a teď a zároveň ponechání všeho plynutí. Zanechaly jsme tu plamínek hořící svíčky možná každá s přáním, aby se stalo to či ono, vyšel ten či onen záměr. Je hezké mít svá přání a jít si za nimi.
Nabídla jsem dvě možnosti – pokračovat hřebenem na Pustevny a poté sejít prudkým kopcem dolů do Trojanovic nebo scházet již o něco dříve pozvolnějším terénem. Vždy jsme se na sebe podívaly a v očích každé z nás jsem viděla, že dokáže přijmout jakoukoliv variantu, ale intuice nás všechny svedla k druhé možnosti. Dobře jsme se rozhodly, protože při první variantě bychom již nestačily dojít včas na cvičení před večeří. Takto vše do sebe zapadlo jako puzzle. Harmonie.
Lekce jógy probíhala ve velmi netypickém sále, sálajícím valašskou atmosférou, malovaná okénka a stěny, tradiční lustry a dřevěná podlaha, na které se tělo příjemně uvolňovalo v jinových jógových pozicích. Kompenzace protažení po delší chůzi v horském terénu je prostě lázní pro tělo. Stejně jako dobré jídlo.
Paní recepční nás upozornila, že ráno snídaně začíná již v 8:00 hod, a ta se částečně odehrává v prostoru, který jsme měli určený na cvičení. Domluva byla původně trochu jiná, ale víme, nelze mít vše dle plánu. Nezbývalo, než začít mnohem dříve a já velmi oceňuji celou partu, která byla ochotná vstávat na cvičení ještě před 7:00 hod. I tak nás pan kuchař, ač se snažil sebevíc, doprovázel cinkáním při servírování. Po relaxaci jsem se ptala, zda nevadilo toto vyrušování a dostalo se mi odpovědi, která mě velmi potěšila, všechny dokázaly přijmout veškeré okolnosti a udržet si klid. Tak tomu bylo i při deštivém ránu, které předznamenalo, že improvizace je naší silnou stránkou a avizovaná túra na Velký Javorník se odkládá. V dešti, v dobré náladě a za svěžího vzduchu jsme po hodinové procházce došly na nádraží, spokojeni a stále si majíce co říct. Můj deníček zaznamenal mnoho inspirace nejen na kuchtění. Jsem obohacena o sdílení a harmonii, které v srdci zasely vděk nesmírný.
Přeji vám všem krásné prožitky při putování přes hory a doly s dobrou partou nebo jen tak se sebou a jóga ať vám slouží k dobré kondici a klidu vašeho nitra.
Janka
